Proč HiPP používá plastové tašky? Znovu a znovu.
Plastové tašky se staly symbolem znečištění naší planety. Přitom jejich vynálezce je vymyslel, aby naší planetě pomohl. Z našeho přístupu by byl zřejmě v šoku. Proč je máte i vy používat znovu a znovu?
Když jde o planetu, záleží na každém detailu. Tedy i na tom, v čem si nosíme nákup domů. Plastová taška se stala opovrhovaným nepřítelem, rovnítkem se znečištěním planety plastovými odpady. Přitom pro planetu jsou mnohem horší papírové a bavlněné tašky.
V úvahách o environmentálním dopadu totiž musíme jít hlouběji než na konec životního cyklu plastové tašky. Musíme jít na začátek celého výrobního cyklu:
Stenu Gustafu Thulinovi, vynálezci plastových tašek, by přišla bizarní představa, že lidi plastovou tašku po jednom použití prostě vyhodí. Plastovou tašku vymyslel v roce 1959 ve Švédsku s cílem ochránit naší zemi, protože kvůli běžně používaným papírovým taškám se kácelo až příliš stromů.
Pan Thulin snil o lehké tašce, k přírodě by byla šetrnější a vydržela „navždycky“. Povedlo se mu to, v 70.-80. letech bylo normální vzít si na nákup vlastní plastovou tašku a používat ji znovu a znovu. Také on sám jeden svůj vynález, tedy igelitovou tašku, nosil v kapse kalhot.
Problém nastal později. Praktické a dostupné tašky, pohodlní jedinci… Vyhodit tašku po jednom použití bylo tak snadné a rychlé. I když plastové tašky vůbec nebyly určeny na jedno použití, paradoxně se tak začaly používat.
Uplynulo pár let a pohled na ně se změnil. Už se nerozdávají zadarmo. Někde za ně musíte zaplatit, někde jsou zcela zakázány. Spousta z nás tak raději sáhne po papírové nebo látkové tašce.
Papírové tašky ale spotřebují při výrobě hodně energie, dřeva a mnoho vody. Navíc jsou těžší. Dost záleží i na tom, kde se vyrábí: extra enviromentální dopad se počítá i na samotnou dopravu do obchodů. Pro výrobu látkových tašek je potřeba bavlna, ovšem i ta spolyká litry a litry cenné vody při zpracování i samotném pěstování. Náročnost rostliny řeší i módní průmysl.
Plastové tašky oproti tomu bodují efektivní výrobou.
Aby papírová taška měla stejný dopad na životní prostředí jako jednorázově použitá plastová, museli byste ji použít minimálně 3x, a látkovou minimálně 131 x. Navíc plastovou tašku lze snadno recyklovat. Až se roztrhne, stačí ji poslat do žlutého kontejneru.
Zdroj: BBC.com
A co moderní materiály jako PLA?
Ani moderní materiály jako je např. PLA (polymléčná kyselina) nejsou ideální. Surovinou pro výrobu je kukuřičný škrob nebo cukrová třtina, při jejichž produkci se používá hodně chemikálií nebo GMO, které zatěžují planetu. Zdroj: Research sugar cane from Thailand.
Díky mikroorganismům je kukuřice přeměněna na bioplast PLA (poly lactic acid), což je transparentní materiál, který má téměř totožné vlastnosti jako klasický polyethylen, ale v industriální kompostárně se stoprocentně rozloží na kvalitní hnojivo (oxid uhličitý a vodu). Trvá mu to 30 dnů až 2 roky. Problém je ale s industriální kompostárnou, která u nás není běžně dostupná (a tudíž chybí i popelnice na industriální kompost). V domácím kompostu se taška nerozloží, a tak s velkou pravděpodobností taška skončí ve směsném odpadu.
