A přitom zrovna teplota nepředstavuje zas až tak závažný problém. Dá se snadno řešit a v principu jde pouze o obranný mechanismus těla, o takový důsledek bitvy probíhající uvnitř, o reakci motoru, který funí a poškozuje se. Zvýšená teplota totiž startuje kaskádu imunitních reakcí, které mají za cíl původce najít a zneškodnit.

Na zvýšenou teplotu existují praktická opatření a bezpečné léky. A oboje funguje. Jak? Tak hezky postupně:

1) Dítě se vám zdá horké na dotek, nejste si jistí, zda je vše v pořádku - vytáhněte teploměr! Poznámka: Berte teploměr s sebou i na dovolenou, dobře vám radím. Moc neváží a hodí se právě a vždycky pokaždé, když ho zapomenete. Stejně jako deštník.

Pokud na displeji zazáří zvýšená hodnota (mezi 37-38), zamyslete se. Neměřili jste náhodou bezdotykovým teploměrem a nemělo dítě čelo zapařené pod čepicí? Normálně si hraje, jí a je spokojené? Tak nic dělat nemusíte, jen tu teplotu za půl hoďky znovu přeměřte.

Co když je ale dítě unavené, nevrlé, plačtivé a bez nálady. A teplota vyskočí nad 38? Čas na to, brát situaci vážně.

2) Vytáhněte lékárničku. Určitě se vyplatí mít v ní určitý řád, protože když přijde do tuhého, přehrabování ve změti krabiček vám na klidu nepřidá. Medikamentům, které snižují tělesnou teplotu, se říká antipyretika a obecně obsahují (jako účinnou látku) buď paracetamol, nebo ibuprofen. Obě látky snáší děti velmi dobře a obě výborně zabírají jak na teplotu, tak na bolest. Ibuprofen navíc i na zánět. Na trhu je k dispozici široká škála tabletek, čípků a sirupů od různých výrobců. Je úplně jedno, co zvolíte. Důležité jsou dvě věci:

a) forma léku. Na výběr máte čípek, tabletku, nebo sirup. Každý dětský věk si žádá něco jiného (kojenci snáší dobře čípky, předškoláci sirupy, puberťáci tabletky). A vše ovlivňuje i aktuální zdravotní stav - pokud má pacient průjem, tak se z něj čípek odejde dřív, než stihne zapůsobit. Pokud ho trápí zvracení, nedostane do sebe sirup či tablety. Formu léku je tedy nutné volit dle situace, a je proto důležité, abyste měli v domácí lékárničce v zásobě více variant od každého léku (od paracetamolu i ibuprofenu - čípky, sirup nebo i tablety).

b) dávkování. Pamatuju se, že když jsem se jednou během pracovní doby stavila u kolegyně na interně, zaslechla jsem, jak diktuje sestřičce medikaci pro jednu pacientku a zarazilo mě, že nikoho nezajímá přesně vypočítané množství léku. Až po chvíli mi došlo, že dospělácká medicína pracuje s jinými fakty, než pediatrie, v níž je nezbytné vzít v potaz nejen věk, ale především aktuální tělesnou váhu. Jinou gramáž potřebuje vyhublé desetikilové batole, odlišnou obézní předškolák. Dle věku by však podle mnohých tabulek spadali do stejné kategorie. Jak se v tom tedy vyznat? Pamatujte si, že podstatné je dávkování dle tělesné hmotnosti! Podávejte proto léky tak, jak to praktikují pediatři:

K tomu dávkování bych vám chtěla ještě něco říct. Nebojte se. Pokud dodržíte výše sepsaná pravidla (která jsem pro jistotu podtrhla), dítě nijak nepředávkujete. Jedna maminka na pohotovosti se mi svěřila, že dala svému patnáctikilovému dítěti jen jeden mililitr sirupu, protože měla strach, že mu uškodí. Víte, to je stejné, jako by tomu horečkou zmítanému synovi tu krabičku s lékem jen ukázala. Prostě je to nanic.

3) Aplikujte obklady a zábaly. Kůže představuje ohromnou plochu, kterou můžete velmi efektivně ovlivnit procesy uvnitř těla, a to pomocí jednoduchých fyzikálních zákonů. Jak na to? Natočte do lavóru vlažnou až teplou vodu. Určitě ne studenou, ani horkou. Prostě něco mezi. Namočte do vody utěrku, pak ji dobře vyždímejte a přikládejte ji postupně na jednotlivé části těla. Vždy chvíli počkejte, dokud do sebe utěrka nenasaje horkost kůže, a kůže se sama naopak nezchladí, poté utěrku namočte zpátky do lavóru, vyždímejte a postup opakujte. Zbytek těla ponechávejte přikrytý lehkou dekou a pomůže vám, když pod dítě umístíte suchý ručník, abyste na závěr nemuseli řešit vlhkou matraci. Mimochodem. Pokud vám někdy někdo radil, ať strčíte dítě pod studenou sprchu, nedělejte to. Nebo si to nejdřív zkuste sami na sobě. Vážně to nechcete zažít.

4) Dejte teplotujícímu dítěti čas a prostor, ať si odpočine. Neposílejte ho do školky, školy, ani kroužku, nejezděte s ním okamžitě k lékaři. Bude nucené sedět v autě, a pak v čekárně. V posteli mu bude pro začátek jistě lépe. Převlečte ho do pohodlných věcí a uložte ho. Zhasněte, zatáhněte závěsy, vypněte mobil i televizi. Otevřete okno, dejte na dosah sklenici s vodou. Během horečky ztrácí organismus značnou část tekutin (pocením, odpařováním), je tedy důležité je pravidelně doplňovat. Zvyšte příjem vitaminů, vyplatí se myslet i na probiotika, které hrají významnou roli v podpoře imunity.

A to je asi tak všechno. Co bych chtěla poznamenat závěrem? Pokud se vám nebude cokoliv zdát, naložte dítě a zajeďte se poradit. Mám však jednu prosbu – před samotnou cestou ulevte dítěti od horečky pomocí antipyretik, a to přesto, že máte ordinaci za rohem. Doktor vám nevynadá, on vás naopak pochválí! Věta: "Má teplotu, ale radši jsme nic nedali, abychom nic nepokazili..." je mezi pediatry velmi nepopulární. Radši ji ani nevyslovujte nahlas:)

Více informací najdete zde.