Až budu máma, budu rozhodně kojit. Umělé mléko? To vůbec!
Kojení, určitě jen kojení a ne umělé mléko! Teoretická praxe a živá realita tak, jak ji vidí máma lékařka. O své zkušenosti se s vámi podělí maminka tří dětí MUDr. Kateřina Karolová. Vede svůj blog, vydala vlastní knížku Já, doktor(in) a v roce 2018 zvítězila v anketě Žena roku.
Ano, jsem dětská lékařka, takže se ode mě asi čekají sofistikované odborné rady a doporučení. Cizí termíny, propagace kojení a koláčový graf. Jenže jsem taky trojnásobná máma, a to člověka změní víc než atestace v oboru. Nic nepoučí tak jako vlastní zkušenost. Čili – dávej pozor:
Na své první dítě se budeš strašně těšit. Plánuješ si to celé užít, vždyť mateřská, to je dovolená. Okamžiky, které znáš jen z doslechu, se konečně stanou tvou každodenní realitou. Vždycky ti přišly krásné, někdy náramně vtipné, ty krušné jsi nebrala vážně nebo jsi byla přesvědčená, že ty to budeš dělat jinak. Líp.
Budeš se snažit být ta nejlepší máma. Samozřejmě, že budeš kojit. Ženské, co se rozhodnou nekojit, nechápeš. Umělé mléko, to je jak vydupat si v autě automat místo poctivého ručního řazení. Proč si vůbec někdo pořizuje dítě, když mu nechce dopřát něco tak přirozeného, jako je mateřské mléko? Láhev s rozpuštěným práškem je prostě méně láskyplná než prso...
Plán je jasný. Super!
A je to tady, dokázala jsi porodit dítě! Jsi šťastná, ale taky vyřízená, bolavá a k smrti vyčerpaná. Nemůžeš se dočkat kojení. Jenže zrada – všechny ty fotky, co jsi kdy viděla v časopisech, ty usměvavé krásky z televize, se vůbec nepodobají tomu, co zažíváš. Kojení je náročné. Kojení bolí. Kojení není schopnost, kterou bys s naprostou samozřejmostí ovládala na první dobrou. Málokdo ti to řekne, protože si všichni přejí, abys kojila. Sestřičky, laktační poradkyně, lékařky. Všichni to ví líp než ty. Posloucháš, přikyvuješ a snažíš se. Ale vůbec si to neužíváš, trápíš se. Stydíš se, že jsi zklamala. Sebe, dítě, okolí.
Nebudeš rozebírat, z jakého důvodu jsi selhala. Ty. Protože pro okolí (i tvé vlastní svědomí) to bude vždycky tvoje chyba. Ať už je na vině cokoliv. Příčin, proč kojení nejde, je hrozně moc. My pediatři to víme, přesto každou maminku neúnavně motivujeme, kojení má bez diskusí významnou roli. Několik rolí.
Já sama, dokud jsem byla pouze pediatrem a ne matkou, jsem všechny maminky zodpovědně přesvědčovala o nenahraditelnosti kojení a umělé mléko záměrně sunula do pozadí. Brala jsem ho jako nebezpečnou berličku, o kterou se ty pochybné matky opřou a už se jí nepustí. Vykašlou se na kojení, nebudou se snažit.
A pak přijde vlastní zkušenost
Až vlastní zkušenost mě donutila přehodnotit názor. Protože mé dítě, mé dítě (!) od počátku bojovalo s mými prsy. Nepřisávalo se, plakalo, bránilo se, prostě je nechtělo. Trápili jsme se ve dne, v noci. Nehodlala jsem se vzdát, s laktační poradkyní jsme vyzkoušely všechny možné i nemožné metody, relaxace, polohy, kloboučky na bradavky, odstříkávání, všechno. To období mám spojené s podprsenkami nasáklými lepkavou hmotou a brutálním spánkovým deficitem. Místo mozku z mléka kostku. Výsledkem bylo jen vyčerpané, vyhladovělé dítě, ztrhaná matka a poradkyně v koncích.
Své první umělé mléko jsem připravila s pláčem a představou, jak nenávratně ruším pouto mezi sebou a svým dítětem. Skoro nevěřícně jsem pak sledovala, jak mé dítě hltavě tahá z lahvičky a doslova rozkvétá před očima. A tak jsem vzala na milost umělé mléko. A víš co? Jen co se mé dítě vzpamatovalo, začalo se zajímat i o tu mou nechtěnou bradavku. Nakonec se jí nehodlalo vzdát ani po porodu mladšího sourozence. O má prsa byl nakonec enormní zájem. A to jen díky výpomoci toho umělého prášku z krabice. Někdo ho jen zkusí, někdo se bez něj neobejde. Každopádně je fajn, že je k dispozici.
